ZIMA.

Vladimír Frída

ZIMA.
Ticho, pusto, prázdno kolem. Ani lístek nepohne se, když jej stáří k zemi snese. V dáli mizí brázdy polem. Nad bezlistým, holým stvolem pták se vznáší a se třese, padá v břečťan, který pne se zapadlým za vodou dolem. Odpolední slunce vrhá na led strouhy vrby stíny, mraky těžké sněhem trhá. Zvolna zaniká v hor klíny, večera chlad z dálky vane, v modru tiše hvězda vzplane. 15