PÍSNĚ PRO VIOLU.
Jen jedno objetí, v němž duše splynou, chci,
jen jeden polibek tvých rozžhavených úst,
a potom, nuže jen, že opustíš mne, rci,
a já si uložím od lásky věčný půst.
Ó, božský démone, tu posilu mně dej
v zlou cestu životem, kterou já musím jít,
to zapřev sebe sám, svůj rod a světský rej,
bych mohl hledat cíl a žití mír a klid.
S tvým hledem žhavým můj nech splynout teskný zrak
a jím až v základy své duše nech se vpít
a ke mně přivinout v šíleném žáru pak,
bych místo srdcí dvou jen jedno slyšel bít,
a v slastném zmámení bych věčnou lásku ssál,
jež hoří v etheru a spájí propasti
a lidstvo cyklonem unáší dál a dál
v nehybné, ledové a mrtvé oblasti!
24