PROJÍŽĎKA V BERLÍNSKÉ DROŽCE.
Plátěné cylindry s plechovým číslem,
odznak je lidí nejlepších,
z celého Berlína:
drožkářů,drožkářů.
Jsou stejně jako já,
stoupenci Spartaka.
Drožkář má duši,
že celý svůj život,
sdílí své já se živým tvorem,
svou kobylou.
Chauffeur je tvrdý, prodajný, bez duše,
(a dosud vždy zradil stávky)
po celý život svůj ovládá,
bezduchý motor.
Kůň zešlechetní člověka.
K drožkářům proto unikám za noci,
kdy třeba mně pomoci
a v pouzdro taxametru ukládám
duši svou,
která nalezne v mlhavých ulicích,
lednových dnů,
svůj klid.
26
Poklusem pomalým ubíhá,
hubená herka dobrácká,
cka, cka, cink, cka,
po dlažbě z asfaltu.
Pojednou zůstane vůz stát.
Na mostě.
Dole je řeka.
Ticho na vlnách,
a kočí klobouk smeknutý.
„Majestát,
se zjevil Ti, jsi v snách?“
A odpověď:
„Mein Herr,
hier starb, ich war dabei,
Genosse Liebknecht,
Rosa Luxemburg.“
27