Na dolech svatého Pankráce je ticho a pohrobní klid(Na)
klid takový jenž těžce se položí v duši(Na)
Zřídka jen dolehne v napjaté úděsem uši(Na)
zelených slavíků rybničných hlas(Na)
Milenci váhaví někdy sem přijdou se políbit(Na)
na hřbitov který kdys otcům kahany zhas(Na)
přijdou se políbit(Na)
V údolí které svět odkopl u teplých skrčeny kamen(Na)
vdovy zlým životem a porody strhané sedí(Na)
na klínech ruce sedřené s žlutou a příšernou bledí(Na)
sirotkům každá pohádky vypráví(Na)
pohádky kterých až bůhví kde vytryskl pramen(Na)
o pánech dolů králi zlém a bezpráví(Na)
a o tom kterému děkovat nemohli a nemohou(Na)
za krásu svého žití za slávu života(Na)
A dětské upřímné oči(Na)
kterým je všecko tak velké pod nesmírnou oblohou(Na)
dnes ještě netuší až dále vkročí(Na)
že nejhezčí pohádka jim zítra nudně zívne(Na)
že nejhezčí sen se jitrem ztroskotá(Na)
že nejhezčí princátko na jejich bídu plivne(Na)
že budou mít jak otci nezáživné(Na)
a drsné motto života(Na)
že za nebe jež radost vyklenula v mládí(Na)
noc hluboká se snese bez světel mlčící(Na)
že kahan a hunt nejlepší budou kamarádi(Na)
a písní života zvuk klece hrčící(Na)
Na dolech svatého Pankráce jen ticho pláče do šera(Na)
V zasutých štolách jen jiskry a bludičky doutnají(Na)
Jen lásky havířské plaše tu přejdou s večera(Na)
a žabí chorály v tom tichu vzrůstají(Na)