SLUNCE VYŠLO!

Karel Boromejský Hájek

V propastech v hlubokých a temných propastech(Na) rodila se ta dlou bešná noc(Na) Na dalekých obzorech zapadaly hvězdy(Na) a světla uhanala a v samotách(Na) kam zrani my spolu mlčky odešli(Na) v tom tichu k zalknu jen bolest zpívala(Na) Horečkou šílen veli la zornice(Na) ta smut bolest zara touhy(Na) a hoř bylo je vyhnanství(Na) Na pus pobřeží my přicházeli spolu(Na) a mlčí a smut jsme tu stávali(Na) a naše oči ura do lek(Na) čením dlouhým umdlévaly v temnotách(Na) A tak jsme přicházeli v dlouhých těžkých hodinách(Na) dvě duše příliš passiv a příliš doufa(Na) dvě duše naiv a milu samotu(Na) diskret čistou oplodňu samotu(Na) a na prv jsme křik na čekali(Na) Za mi daleko tam řil život pohnu(Na) vášni jeho rhytmy se k nám z dálky vlnily(Na) frivol seň z otevřených oken krčmy(Na) křiky spilých plavčí a tvr jejich smích(Na) těch kteří na břeh vystoupili ze svých ko(Na) a den a noc prořit smě v měs neznámém(Na) a před mi na mrtvých vodách půlnoc ležela(Na) a v opuště nila se naše samota(Na) Tak pohříženy v dálkách naší touhy sl(Na) a v tajemných modlitbách strachu a úzkosti(Na) nás zastihlo to očeva a vel no(Na) Jak blesk očišťu zažehlo to v temnotách(Na) a v plamenech naší těz radosti a nadše(Na) stoupalo ohromné sa planou slunce(Na) stupy lých ptá je roznesly na křídlech(Na) ty plamen požáry naší těz radosti(Na) a naše ruče rozpja(Na) tak bož brahmán svou ruč rozpínal(Na) když k slunci modlil se na horách(Na) rozpja naše ruče se potkaly(Na) v hlubokém mlče naší uzrá touhy(Na) A to byly ty chvíle vel svo pravdou(Na) ty chvíle zrač v nichž počala(Na) idylla tvého mateřství(Na) a život život život(Na)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 6
Celkem veršů: 43
Neurčeno: 43 (100 %)