POMLUVY.

Bohuslav Květ

POMLUVY.
Po úzkém trámoví přes rozbouřené vody, jichž kalná pěna časem v tvář ti šplíchne, ty kráčíš pevně v klidu, jenž se z práce rodí, tvůj krok na ztrouchnivělém dřevu tichne. Na koncích vetché lávky chmurné baby sedí, spuchřelé vyvrátit se snaží trámy a do očí ti s neúprosným záštím hledí, jež nasytit lze pouze mrtvolami... Však krok tvůj se ni jedenkráte nezachvěje, i nepřítel ti musí ustoupiti! Jdeš kvapně vpřed, kde kvítí luk se na tě směje a slunce v lesy snů tvých mile svítí... 16