SELSKÁ IDYLLA.

Bohuslav Květ

Lán klasů zrajících, teď vánkem rozechvěný, se vlní v ladných křivkách tiše do dáli a tulák cestou, hořkostí vší naplněný, klne, že chléb mu bez práce kdes’ nedali... Na mezi, stolisté kde růže nezavoní, kde planých růží skví se jenom bledý květ, se mladý sedlák s úsměvem k své ženě kloní a sděluje jí, jak ho právě těší svět: „Mne touhy netáhnou do ideálů výšin a moře vášní vždy mi cizím zůstane, mně doušek dostačí z pramenů lesních tišin a černý chléb, z něhož dech zdraví zavane. Já šťasten jsem, když klas můj, vánkem rozechvěný, se vlní v ladných křivkách tiše do dáli, když tvrdé práce své zřím účel naplněný, o nějž mi starosti spát v noci nedaly...“

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

561. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Ferdinand Tomek)
  2. Mák. (Eliška Krásnohorská)
  3. VEČER VE ŽNÍCH. (Jaroslav Vrchlický)
  4. TICHÝ DÉŠŤ (Xaver Dvořák)
  5. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. None (František Serafínský Procházka)
  7. KRČENEČEK. (Ludvík Lošťák)
  8. Selské písničky. (Josef František Karas)
  9. Děti v práci. (Josef Václav Sládek)
  10. XI. Na květoucí mezi v poli (Gustav Pfleger Moravský)