PÍSEŇ NADĚJE.

Bohuslav Květ

PÍSEŇ NADĚJE.
Až prvosenky něžný květ zasvitne skromně v šeru lesním, zda bude konec našich běd, již konec našim touhám teskným? Zda, Bože, smrtelný můj zrak mých drahých uzří opět tahy? Zda stanu, šťasten jako pták, ve vlasti v podvečer kdys’ vlahý?... Ó věřím i v hodinách běd, že přijdu domů krokem plesným, až prvosenky něžný květ zasvitne skromně v šeru lesním... 55