SLOKY.

Bohuslav Květ

SLOKY.
Já často, Bože můj, jsem nespokojen býval s osudem svým, jejž příliš za krutý jsem měl, roztrpčen, chmurně jsem se na lidi, svět díval, květ před zrakem mým vad’ a slunný den se tměl... Jak roky jdou však, šediví a chladne hlava, úží se obzor tuh, jimž nepostačil svět, a život každým dnem se krásnějším mi zdává a líto je mi marně utracených let... A často, osvěžen když vstávám ráno z lože, co slunce jásá mi vstříc zlatým paprskem, já nevím ani, jak dost děkovat Ti, Bože, za holý život jen, jen za to, že tu jsem! 61

Kniha Když zraje ovoce... (1919)
Autor Bohuslav Květ