Za synem Jindříškem.

Bohuslav Květ

Za synem Jindříškem.
Máj hýří všude zelení a květy, kukačka volá z šera lesů vonících, a ty, můj miláčku, již nejdeš s námi, tvůj neslyšíme sladký hlas ni milý smích. Místečko naše v lese na nás čeká, stráň zelená, mateřídouškou vonící, kde čistou rozkoš z přírody jsme ssáli, jež ruměnec nám kouzlila vždy na líci. Však teď tu usedáme sami, sami, hrobový smutek dýchá z koutů lesa kol... Pod věží kostelní náš synek drahý spí věčným snem a nám tu nechal věčný bol... „Otavan“ 1926.
20