Už nikdy...

Bohuslav Květ

Už nikdy nám tak sladkým život není, když někdo drahý navždy odejde do ticha věčného, do říše zapomnění, kde věčnost bez konce, kde není noci, dne. Stín těžký leží na duši a každá radost v ráz zanikne v zamyšlení nad marností všeho, pod nohou cítíš půdu nejistou, divoký sráz, kde chví se dole ve tmě hrůza čehos’ tajemného... Už nikdy nám tak sladce slunce nezazáří, tak nikdy květy vstříc nám vonět nebudou, neb na všem zůstal smutek pohledu těch drahých tváří, jež, červů kořist, tlejí zvolna země pod hrudou...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

102. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Noc. (Ludvík Lošťák)
  2. Stesk duše. (František Švejda)
  3. Ty nebes chvíle... (Růžena Jesenská)
  4. SAMI. (Josef Lukavský)
  5. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  6. * * * A stokrát sobě děls: Již nelze čekat déle! (Karel Nejč)
  7. Mladé trpitelce. (Alois Škampa)
  8. ČÍM U MĚ VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  9. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  10. Nikdy zpátky! (Bohdan Kaminský)