Noc.

Ludvík Lošťák

O noci, chráme poklidu a chráme míru, snů kolébko a rozkoše! Ty’s ona, kteráž nitro rozryté a srdce rozpoutané, mysl rozvlánou a všechny strasti denní, než slunce vyjde z hor, vždy vrhne v zapomnění, o neznám nic, co krašší, než-li zapomníti, i na radost i na rmuty, na přátelství a lásku, na sebe; – vše trvá čas, leč zapomnění říše jest, jež nikdy nepomíjí, v níž pranic nevadne a nic se nerozvíjí... Však slyš, ó srdce, noc jak skučná, mrazná, burná, a vůkol všechno spí a sní, jen Ty ó rci, proč nemáš klid a mír? Leč Ihostejno, ó srdce, v lásce, v míru žít, neb hynout bez pomoci –: jeť každou nocí blíž vše oné věčné noci...

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

962. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Už nikdy... (Bohuslav Květ)
  2. Stesk duše. (František Švejda)
  3. ČÍM U MĚ VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  4. Ty nebes chvíle... (Růžena Jesenská)
  5. MELANCHOLIE. (Karel Mašek)
  6. 3. Byl to klam a sladké snění, (Václav Bolemír Nebeský)
  7. SAMI. (Josef Lukavský)
  8. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  9. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  10. COŽ PLATNY... (Bohdan Kaminský)