Noc.

Ludvík Lošťák

Noc.
O noci, chráme poklidu a chráme míru, snů kolébko a rozkoše! Ty’s ona, kteráž nitro rozryté a srdce rozpoutané, mysl rozvlánou a všechny strasti denní, než slunce vyjde z hor, vždy vrhne v zapomnění, o neznám nic, co krašší, než-li zapomníti, i na radost i na rmuty, na přátelství a lásku, na sebe; – vše trvá čas, leč zapomnění říše jest, jež nikdy nepomíjí, v níž pranic nevadne a nic se nerozvíjí... [59] Však slyš, ó srdce, noc jak skučná, mrazná, burná, a vůkol všechno spí a sní, jen Ty ó rci, proč nemáš klid a mír? Leč Ihostejno, ó srdce, v lásce, v míru žít, neb hynout bez pomoci –: jeť každou nocí blíž vše oné věčné noci... 60