Srdce.

Ludvík Lošťák

Srdce.
Má země jara čas – čas lásky tobě dán, má země luny jas – jas písní tobě dán, Tys obraz všehomíra! V tvé hloubi láska vypučí, v tvé hloubi láska zmírá, dnes podobáš se louce zelené a zítra poušť jsi ledová a širá. O srdce, zdroji písní, zdroji bolů všech, ó srdce, zdroji vášní, zdroji hříchů všech! Já myslil noci celé, kdy blankyt hvězdy věnčily, [87] kdy nebem táhly mraky stmělé, proč zatracuješ, nenávidíš to, co zítra zbožňuješ, proč cítíš vřele? Však marně snil jsem, marně zkoumal srdce své, ach nadarmo jsem zkoumal lidských srdcí říš! Jsouť ona řeka velká, jež někdy bouří divoce a jindy ani nelká, jsouť ona místy mořem hluboká, a místy opět dětskou dlaní mělká!..mělká!... 88