Nad uvadlým listem.

Ludvík Lošťák

Nad uvadlým listem.
O liste uvadlý, kéž věděl bys tu bolesť, jež v mých prsou krouží, když mysl má se v jaro hrouží, kde’s pln byl žití, pln’s byl jasu, a nyní zřím, jak’s změněn během času. Oh změněn jsi, ach změněn velice! Tvář tvá, ta není již tak svěží, je bleda, jak když v sněhu leží, a šum tvůj není již tak ladný, je jak ten vichr podzimní, ten vichr chladný! [65] Ba víc, – já zřím tě, zřím jak klesáš v zem, jak vír tě nese na svém hávu, by položil tě v uschlou trávu... A tu tak divný cit hřmí ve mně, neb zřím, že prachem jsem a popelem že země!... 66