Za starým rokem.

Za starým rokem.
Tvá pouť jest dokončena, ty na vždy odcházíš v hrob neznámý... O jak je malým odchod velikánů a králů, proti tvému odchodu! Za rakví oněch kráčí zástupy, leč za tvou rakví lidstvo veškero; jde vše, jež srdce má a v nitru tužby cítí, buď aby zatlo hněvně pěstě za tebou, buď aby požehnalo vděčně tvému odchodu, – neb jedněm dal jsi v úděl pouta, a druhým v úděl svobodu! [78] O svobodo, ó pouta! Vy proudy dva nad moře burnější, vy moře dvě navzájem bojující, v nichž lidská srdce hynou od věků, kam nesete tu lidstva vetchou loď?!... Či přijde čas, kdy vichry ustanou i bouře ropotné, by ona mohla plynout po vlnách volnosti a lásky bezměrné k těm cílům dalekým – ku sbratření všech národů, – by za krvavý prapor války měl člověk prapor – svobodu?! O jaké temno vůkol – jak nebe pochmurné a mračivé – jak vichr mrazivý a děsně skučný – a v dálce – v dálce bubnů temný zvuk a ropot děl – ryk zbraní válečných a hlasů bezčetných zpěv bojovný... 79 Oh, blíži již se den, jenž skytne volnosť lidstvu?! Ach, ne!..ne!... To pouze zvěsť je věkův budoucích a obraz všeho lidstva příštího a národů, jež, místo pout a místo chrámů, chtít bude chrám – chrám svobodu!... 80