Nad rakví.

Ludvík Lošťák

Nad rakví.
Jak bezhvězdné jsi nebe černá a klidna jako věčný led! Co za tebou?... noc nedoměrná; co před tebou?... Bůh, lásky vznět! O rakvi, jak jsi všeobsáhlá! Pojímáš v sebe všechen cit, jejž nitra lidská, láskou sprahlá, cítila ve své krvi vřít! Pojímáš všechny žití trny, sny veškery a všechen žal, a tišíš ony burné vlny, jež Bůh v to lidské nitro dal. [89] A vzdor, že tebe skryjí hrudy, jsi nejsvětější chrámů chrám, neb neznáš lež, ni klam, ni bludy, tvým Bohem věčný mír je sám!... 90