Na poušti.

Ludvík Lošťák

Na poušti.
Zřím poušť, poušť bezměrnou a nekonečnou, květ není na ní, zpěv není na ní, jen vichrů pláč a vichrů sten... O poklide, ó štěstí, lásko, vy nejpestřejší kraje všehomíra, proč zavřely jste brány přede mnou, proč přede mnou i za mnou poušť je širá?! Či ony háje svaté, háje lásky, v nichž zpěv a radosť a mír a radosť, příroda velká stvořila [71] pro hrstku srdcí vyvolených, kde v blaženostech nekonečně slastných jim plynou dnové, léta, věk? – Ach, proč tak málo můž’ být srdcí šťastných?..šťastných?... Zřím poušť, poušť bezměrnou a nekonečnou, květ není na ní, zpěv není na ní, jen vichrů pláč a vichrů sten... O poklide, ó štěstí, lásko, vy světy, k nimž se všechna srdce vinou, ó vím, že nikdy nedostoupím vás – – než pouští dál... Hle, tamo zřít je palmu stinnou! 72