Všem, jenž trpí.

Ludvík Lošťák

Všem, jenž trpí.
Zřím zástupy vás, trpitelé, zástupy velké, nepřehledné, a vidím na tom vašem svrasklém čele ty vrásky rmutu, stopy času ledné, jež rydlem osudu vám byly vryty; i zdá se mi, jak žití celé by bylo ztuhlo v nich, i láska, mládí, vzletné city. Jak smuten jsem, jak zarmoucený! Tu slyším pláč a nářek robů, tam vidím mrtvě vyhaslý hled ženy, jenž není dalek kýženého hrobu, a onde zřím zas muže ruce spínat, jimž mozole jsou za ozdobu, jak v žalech jsouce, na žaly se učí zapomínat! [56] A myslí mou boj všeodvěký a zašlé národy a cíle se nesou proudem rozvířené řeky; i ptám se, hlavu k černé zemi schýle, kdy lidské vyplní se tužby, přání?... A tu se zdá jak mrtvé věky by jaly hřmíti: „Mír a štěstí rodí odříkání!“ 57
Básně v knize Básně:
  1. Prolog.
  2. Píseň válečná.
  3. Na prahu lásky.
  4. Byl máj...
  5. Tvé oko.
  6. O písni...
  7. V jaře.
  8. Píseň hrdinná.
  9. Po všem víru...
  10. Smrť a láska.
  11. O vy oči...
  12. Lípa.
  13. Vše pomíjí...
  14. Nad žitím mým se snesla bouře.
  15. Své duši.
  16. O smrti pojď...
  17. Květ za květem rmutně hyne...
  18. Slunce mládí...
  19. Čas lásky minul...
  20. Z těch snův, jež v podletí jsem snil...
  21. Noční myšlénka.
  22. Přelétaví ptáci.
  23. Podzimní nápěv.
  24. Znělka.
  25. Dub na skále.
  26. Rozmarina.
  27. Všem, jenž trpí.
  28. První květ.
  29. Noc.
  30. Pták zpíval...
  31. Různé cesty.
  32. Nad uvadlým listem.
  33. Život.
  34. Nad spícím dítětem.
  35. Jaro.
  36. Na poušti.
  37. Bohu.
  38. Za starým rokem.
  39. Na hřbitově.
  40. Přírodě.
  41. Nad hrobem otevřeným.
  42. Srdce.
  43. Nad rakví.
  44. Nad mrtvolou.
  45. Čas.