Píseň hrdinná.

Píseň hrdinná.
Bij, hrome, v ňádro mé, jak biješ v skály, cíl nezměním, neb jsem jak hora stálý! O hřmi, jak často bouří v duši tóny, jak často bouří za vichřice zvony, já vždy ti skytnu k ráně svoje čelo, neb na něm již se mnoho blesků chvělo, a blesky ty zas prchly s mého čela, i mračna ta, jež moje cesty tměla. [21] A po všem víru vždy mi vzešla chvíle, kdy v náruč spěl jsem vytčeného cíle... Nuž bij jen, hrome, v ňádro mé, jak biješ v skály, cíl nezměním, neb jsem jak hora stálý! 22