Píseň válečná.

Ludvík Lošťák

Píseň válečná.
Chop zbraně se a kráčej v boj, kde mečů seč a ropot děl, a nitra svého nepokoj i srdce stesk i srdce žel spni zapomnění řetězem a chtěj být vítězem! Vyrvi se matce z objetí a opusť mužně otce dům, a zbraň, z níž zhouba poletí, přitiskni ku svým chladným rtům, [9] a srdce spoutej řetězem a chtěj být vítězem! I lásky opusť květný sad, kde žhoucí ret se pojil s rtem, kde celé noci častokrát svou myslí bývals dítětem; vše toto spoutej řetězem a chtěj být vítězem! A prapor vytyč v onu říš, kde trůní světy jasných hvězd, a bojujbojuj, pokud neuzříš otrocká pouta z lidských cest, vše bludné spoutej řetězem a staň se vítězem! A svobody až první vznět se bude světem šířit zvěsť, 10 pak ber se ve vlasť svoji zpět a vyřkni: „Bojům konec jest; čas spoutat zbraně řetězem – jest lidstvo vítězem...!“ 11