V jaře.

Ludvík Lošťák

V jaře.
Ba na jaře se mnohá růže jak láska v srdci rozvijí, a když pak na ni padnou sněhy, tu jako láska pomíjí – ba na jaře se mnohá růže jak láska v srdci rozvíjí! A mnozí snové v jarním čase z té hloubi nitra vypučí, a mnohá píseň, mnohý akkord o lásce smutně zahučí – [18] ó mnozí snové v jarním čase z té hloubi nitra vypučí! A mnohý pohled do budoucna se ráno, večer pohrouží, a všechna mysl, celé srdce tak v bezdno někam zatouží – ó mnohý pohled do budoucna se ráno, večer pohrouží! A mnohá slza rty nám svlaží a cestu žitím pokropí, a mnohý mrak nám na vždy štěstí jak víko rakev přiklopí – ó mnohá slza rty nám svlaží a cestu žitím pokropí! Tak jde to mládí dál a dále a prchá v pusto, v nedohled, 19 a všechno to, co z něho zbude, je jenom svadlý, mrtvý květ – tak jde to mládí dál a dále a prchá v pusto, v nedohled!... 20