V jaře.
Ba na jaře se mnohá růže
jak láska v srdci rozvijí,
a když pak na ni padnou sněhy,
tu jako láska pomíjí –
ba na jaře se mnohá růže
jak láska v srdci rozvíjí!
A mnozí snové v jarním čase
z té hloubi nitra vypučí,
a mnohá píseň, mnohý akkord
o lásce smutně zahučí –
[18]
ó mnozí snové v jarním čase
z té hloubi nitra vypučí!
A mnohý pohled do budoucna
se ráno, večer pohrouží,
a všechna mysl, celé srdce
tak v bezdno někam zatouží –
ó mnohý pohled do budoucna
se ráno, večer pohrouží!
A mnohá slza rty nám svlaží
a cestu žitím pokropí,
a mnohý mrak nám na vždy štěstí
jak víko rakev přiklopí –
ó mnohá slza rty nám svlaží
a cestu žitím pokropí!
Tak jde to mládí dál a dále
a prchá v pusto, v nedohled,
19
a všechno to, co z něho zbude,
je jenom svadlý, mrtvý květ –
tak jde to mládí dál a dále
a prchá v pusto, v nedohled!...
20