Z těch snův, jež v podletí jsem snil...

Ludvík Lošťák

Z těch snův, jež v podletí jsem snil...
Z těch snův, jež v podletí jsem snil, se ani jeden nerozvil... \/še svadlo mi a prchlo do neznáma, – a tu, když patřím kolem, můj život se mně jeví, jak byl by mrtvým polem. Z těch snův, jež v podletí jsem snil, se ani jeden nerozvil... I stojím sám u svojich ideálův, žal v hloubi nitra cítě, jak u matčina hrobu v jeseni siré dítě. [39] Z těch snův, jež v podletí jsem snil, se ani jeden nerozvil... A patřím-li do dálky široširé a ptám se, čím mně kyne –: tu uzřím chladné slunce a kol něj mraky stinné... 40