VI. Až umru a má bytost v nicotu

Josef Mach

VI.
Až umru a má bytost v nicotu Až umru a má bytost v nicotu
až obrátí se naprostou, a z mého srdce, které bilo tu jen pro tebe, až růže porostou, a ty až jednoho dne krásného se na mém hrobě zastavíš, v milence zavěšena nového, jejž zatím sobě jistě namluvíš, v těch šatech černých (Machara viz!), jež vždy nejlíp ze všech sluší ti, a na moji si lásku vzpomeneš a srdce tvé snad cosi pocítí, a když pak náhle z hrobu zaslechneš, jak já se směji potichu, viď, ty přec při tom vážnou zůstaneš a ty se jistě nedáš do smíchu?! 31 Vždyť by pak ten tvůj nový milenec, vida, že jsi tak veselá, smál se mi též a poznal na konec, že jsi mne nikdy ráda neměla..neměla... 32

Kniha Robinson Krusoe (1909)
Autor Josef Mach