VYZNÁNÍ.
Zdali jsi zcela už zapomněla
ten výlet přes Cles nahoru?
Tenkrát jsi rozkošně vyhlížela
v šedivém cestovním úboru.
Já nic jsem nezapomněl ještě,
v duchu vše vidím jako dnes.
Vzhůru po kamenité cestě
zavazadla nám osel nes’.
Půvabný kolorit pozdního léta
rozprostíral se horami.
Veškery říše a království světa
v kráse své ležely před námi.
Tenkráte rozkvetla touha má mladá,
svou lásku vyznal jsem ti tam.
„Chceš-li mne na věky věkův mít ráda,
všecko, co vidíš, tobě dám.“
59
Slova se dusila v rozechvění,
ty jsi se vesele zasmála
a dál jsi běžela po kamení:
„Tralala, tralala, tralala.“
Já jsem byl smuten, touha má vadla,
tralala, tralala, tralala!
Nahoru osel nes’ zavazadla,
dolů jsem všecka nesl já.
V plamenech ohnivých slunce se rudé
pomalu sklánělo za štíty hor.
Bylo tak ticho. Už věsil se všude
letního večera průsvitný flor.
60