I. Teplá noc. Již předlouho mi

Josef Mach

I.
Teplá noc. Již předlouho mi Teplá noc. Již předlouho mi
v nitro klid tak sladký netáh’ jak zde venku pode stromy při pivě a cigaretách. Z řeky stoupá pára s ostrou vůní letních luk se mísíc, kaštanových větví kostrou stříbrných hvězd září tisíc. Vzlétám kamsi v nekonečno! V nekonečno vzlétám kamsi! Na noc na jihu a, slečno, také na Vás vzpomínám si. Na letní noc jižní, černou, na noc černou Vašich vlasů, na hvězd krásu bezeměrnou, na Vašich též očí krásu. 85 A v své celé půvabnosti (krása světa skryta je v ní) jako pozdrav minulosti před zrak – ovšem před duševní – vystupuje ze sklenice obraz Afrodity – ženy, zrozené ne z mořské sice, ale aspoň z pivní pěny. 86

Kniha Robinson Krusoe (1909)
Autor Josef Mach