VIII. Slavnostní báseň k otevření Husova Domu v Chicagu 1915
Hus spálen byl a jeho popeli
spočinout v Rýnu dali jeho kati.
Jest tudíž jisto: Tuto neděli
se Mistr Jan Hus v hrobě neobrátí.
Neobrátí se, třebas v tento den
ve jménu jeho dům si otevírá
pan doktor Iška, chytrý občan ten,
jenž černožlutý prapor hrdě svírá
v své pravici a volá: „Všichni sem
pod prapor můj, neb pod tou barvou právě
bojoval Žižka dávným před časem
k své slávě jednak, jednak k mé též slávě.
Můj prapor černožlutý, na mou čest,
vlá, symbol zářný husitského vzdoru,
nad čelem mým, jež takřka čisté jest
a jež jest lepší poplužního dvoru.
Sem pod můj prapor! Já vás budu vést
dle instrukcí, jež c. k. konsul dá mi.
88
A konsul nelže. Vždyť má, jak já, čest,
a jako já, i on jest chvalně známý.
Toť prapor jest, o němž už Havlíček
řek’: „Moje barva černá jest a žlutá,
mé heslo: Silvestri a Zwiedinek,
dvě jména krásná, čistá, nedotknutá.“
Pro prapor ten na dvaadvacáté
jsem ulici teď postavil si stánek,
by z něho v duše vaše dojaté
vál libý c. k. konsulátní vánek.“
Tak volá Iška, prapor třímaje.
Jdou k němu všichni, co mu na soud dali.
Svobodná Obec tady celá je.
Muži co duby, muži jako skály.
Na černožlutý prapor přemilý
hledí a žár jim silný v očích hárá.
Vždyť ve „Vesmíru“ sobě před chvílí
přečetli článek A. G. Melichara.
Takový článek duši posílí,
když dočteš se, jak spojenci jsou bídní,
a v Rakousku jak bez běd, násilí,
našemu lidu kynou dnové klidní.
Když dočteš se, jak národ přešťasten
jest v Rakousku, a jak to jeho štěstí
89
chce zkazit Masaryk, největší aktér ten,
jehož by zem neměla ani nésti.
Dům otvírá se! Bum, tarara, bum!
Zní řeči, muzika teď začne hráti!
A jméno jemu dáno Husův dům.
Vždyť Mistr Jan se v hrobě neobrátí!
Jest vlastně svěcení to praporu,
jímž duše malinké jsou v hloubi hnuty.
Iška dí, že to prapor Táborů.
Však jak to přijde, že je černožlutý?
90