VIII. Slavnostní báseň k otevření Husova Domu v Chicagu 1915

VIII. Slavnostní báseň k otevření Husova Domu v Chicagu 1915
Hus spálen byl a jeho popeli spočinout v Rýnu dali jeho kati. Jest tudíž jisto: Tuto neděli se Mistr Jan Hus v hrobě neobrátí. Neobrátí se, třebas v tento den ve jménu jeho dům si otevírá pan doktor Iška, chytrý občan ten, jenž černožlutý prapor hrdě svírá v své pravici a volá: „Všichni sem pod prapor můj, neb pod tou barvou právě bojoval Žižka dávným před časem k své slávě jednak, jednak k mé též slávě. Můj prapor černožlutý, na mou čest, vlá, symbol zářný husitského vzdoru, nad čelem mým, jež takřka čisté jest a jež jest lepší poplužního dvoru. Sem pod můj prapor! Já vás budu vést dle instrukcí, jež c. k. konsul dá mi. 88 A konsul nelže. Vždyť má, jak já, čest, a jako já, i on jest chvalně známý. Toť prapor jest, o němž už Havlíček řek’: „Moje barva černá jest a žlutá, mé heslo: Silvestri a Zwiedinek, dvě jména krásná, čistá, nedotknutá.“ Pro prapor ten na dvaadvacáté jsem ulici teď postavil si stánek, by z něho v duše vaše dojaté vál libý c. k. konsulátní vánek.“ Tak volá Iška, prapor třímaje. Jdou k němu všichni, co mu na soud dali. Svobodná Obec tady celá je. Muži co duby, muži jako skály. Na černožlutý prapor přemilý hledí a žár jim silný v očích hárá. Vždyť ve „Vesmíru“ sobě před chvílí přečetli článek A. G. Melichara. Takový článek duši posílí, když dočteš se, jak spojenci jsou bídní, a v Rakousku jak bez běd, násilí, našemu lidu kynou dnové klidní. Když dočteš se, jak národ přešťasten jest v Rakousku, a jak to jeho štěstí 89 chce zkazit Masaryk, největší aktér ten, jehož by zem neměla ani nésti. Dům otvírá se! Bum, tarara, bum! Zní řeči, muzika teď začne hráti! A jméno jemu dáno Husův dům. Vždyť Mistr Jan se v hrobě neobrátí! Jest vlastně svěcení to praporu, jímž duše malinké jsou v hloubi hnuty. Iška dí, že to prapor Táborů. Však jak to přijde, že je černožlutý? 90