VE ŠPANĚLSKU

Josef Mach

VE ŠPANĚLSKU
Na svojích cestách šest dní celých stráviti musil jsem ve Španělích. Interessantní byl už můj příchod do této země, kde žil Don Quixote. Právě se totiž po starém zvyku pořádaly tam zápasy býků. (Přezábavné jsou zápasy býčí, které se citu lidskému příčí.) Vstupného musil jsem zaplatit deset španělských mincí, tak zvaných peset. Nelituji jich. Celkem vzato stála ta podívaná za to. V aréně vedle mně na hlavě hlava, pokřiky, smích a ržání a vřava. Ten španělský vzruch a nadšení ryzí nám lidem severním zcela jsou cizí. Vedle mne seděla, zjev plný krásy, Španělka jedna s černými vlasy, s černými vlasy, plnými vůně, s velkými zraky, jako dvě tůně, ve které člověk opojen kles’ by. Znáte přec Zuloagovy kresby? 41 Při východu mi v zástupů shluku pevně a pokradmu stisknula ruku. Pod nebem posetým hvězdnými roji kráčel jsem s neznámou známostí svojí. Na konci města se zahrada tměla v tajemných stínech ztopená celá. Do šera vonného fontány zněly. Tu ona začala: „Torero smělý...“ Vpadl jsem v její vášnivý vzdychot: „Já nejsem torero, spíše Don Quixote. Myslím, že vůbec pro zápasy s býky talent bych jevil jen neveliký...“ Obšírně chtěl jsem jí vyprávět dále, že nám lidem severním cizí jsou... Ale v tom ona s divným a nemístným smíchem vstala a zmizela v soumraku tichém... Myslila snad, že mi – osude kletý! cizí jsou všecky španělské vzněty? 42