VEČER

Josef Mach

VEČER
Ve přítmí modravém se úzký pokoj smrákal. Vlahý dech jarního večera okny splýval. Klavíru hlas melancholicky plakal a suggestivně srdce rozechvíval. Co vše v něm zpívalo! Sen mládí, touha tichá, vzlyk prvních sklamání i kouzlo lásky prvé, radost i žal, odříkání i pýcha, i nespoutaný, vášnivý hlas krve. To zpíval život v rytmu rozechvělém, svým smutkem lkal a třpytným smíchem lákal, co zatím někdo v koutě sešeřelém do dlaní hlavu tisk a zdálo se, že plakal. 10