II. Američtí reservisti

II. Američtí reservisti
Kdo rakouský jsi poddaný, císaři pánu oddaný, chystej se k cestě! Hola! František Josef volá. Jsou dnové v říši neklidní. František Josef ve Vídni dal rozeslati listy na všechny reservisty. Mládež povinná vojnou má z toho radost hojnou. Však marně čekají na ni rakouští vojenští páni. Vojenští páni v říši do Ameriky píší, chtí české mládence zvábit: „Pojďte se k nám dát zabít! Kufříky připravujte, ke plukům narukujte, životy pojďte klásti na oltář širší vlasti! 75 Přijeďte rychle z dálky do loupežnické války. Pokořit chceme Srby.. Moc už nás záda svrbí. Vstříc jdeme velkým změnám. Německo pomůže nám. Přijeďte v naši stranu stříleti do Slovanů.“ Tak píší páni z Vídně a reservista klidně čte si to v Americe. Baví se převelice. Svůj kufřík nepakuje, ke pluku nerukuje. Neví, proč v květu žití má se dát zastřeliti. Čte výzvu k vojně z dáli, dí: „Zdrávi vzkazovali!“ A potom s myslí hrdou jde vypít jednu tvrdou. Ta jde mu k duhu posud, však širší vlasti osud i celé monarchie mu zcela lhostejný je. Rakouská celá říše k úpadku spěje tiše, 76 ke zmatkům převelikým, nelitována nikým. Nikdo ji nelituje, nikdo ji nemiluje. Lidé, jež volá k zbrani, dělají vtipy na ni. V srdcích všech za to žije ku Srbsku sympatie. Každý dí: „Každopádně řežte do toho řádně.“ Po pomstě touha kvete za křivdy tisícleté. Hoj, vy vídenští páni, přišel den súčtování. Za křivdy persekuce k pomstě se zvedly ruce. Slovanstva obr vstává a na pochod se dává. Svět zase po dlouhých rocích se zachvěl při jeho krocích. Staré se říše boří. – A Evropa už hoří... – (29. července 1914.)
77