Prázdniny 1897

Josef Mach

Prázdniny 1897
Mé oko často vidívá tě co dítě zraků veselých v tom filigránsky dětském šatě, děvčátko naivní, samý smích. I sebe vždycky vidím zase: studentík malý, bojácný, jenž hloupým touhám oddává se a blouznivé si spřádá sny, jenž na rytíře tvého hrával vždy sobě tenkrát a tak dál a o tvých očích básně psával a – dnes to povím – miloval. Ó loučenské ty staré lesy, zelené tiché aleje! Když srdce nyní vzpomene si, co vše jím zase zachvěje! Tam často za hubičku v doubí já tobě hříbky sbíral jsem. To nejkrásnější byly houby, jež jsem kdy našel v žití svém. 11

Kniha Básně (1933)
Autor Josef Mach