Poslední dopis

Poslední dopis
Poslední dopis v zmatku horečném píši ti, milá, bez ladu a skladu. Je příliš málo místa v srdci mém pro moji lásku a pro tvoji zradu. Dnes do Vltavy skočím po hlavě, bych klid a utišení našel dole. V anatomickém zítra ústavě ležeti budu na pitevním stole. Ležeti budu ztuhlý, mlčící, a s profesorem v odpolední chvíli z prvního roku přijdou medici, by něčemu se na mně přiučili. Hrabati budou se v mých vnitřnostech s nožíky v ruce, s viržinkami v hubě, a mluviti o různých hloupostech a vtipkovat a smát se při tom hrubě. Tak dříve nežli půjdu do hrobu, přec mohu něčím užitečným býti. Vždyť mnohou zajímavou chorobu na mrtvole mé možno objeviti. A z čeho strach jsem míval za žití, tomu teď po smrti přec nevyhnu se: můj mozek musí vědě sloužiti pečlivě uložený v špirituse. 79 Srdce mi vyjmou a v něm, zkrváceném, srdeční budou konstatovat vadu. Nějakým hloupým latinským pak jménem pojmenují mou lásku a tvou zradu. 80