Muž a žena v manželství
Polepšil jsem se. Je to vzácnost
mne v kavárně zřít. Na domácnost
si ponenáhlu pěkně zvykám,
vždy doma jsem a nejdu nikam.
Klid najde člověk kýžený
jen doma v teple u ženy.
Jím ve dne vše, co uvaří mimi,
a hloupostmi ji bavím svými.
Spát v noci nemohu-li, tu jí
tiše a kajicně vypravuji,
ježto je rozumná a hodná,
co vyváděl jsem za svobodna.
Však je s ní někdy také potíž;
v rozpaky uvádí mne totiž
tím, že je příliš zvědavá
a stále se mě vyptává
na zvláštnosti a zvyky země této,
chce vědět zevrubně, jak vlastně je to.
V povaze mojí nijak to není,
když někdo žízní po poučení,
abych ho odmít. I když je to má žena,
proč nemohla by být mnou poučena?
Nejsem skoupý na slovo a proto
odpovídám jí asi toto:
„Má milá ženo, Amerika
se zemi, ve které teď žiješ, říká.
99
Je velká v rozměrech i v kráse
a Krištof Kolumbus nazývá se
muž, který odkryl tuto pevninu.
To výborný byl muž a za vinu
nelze mu klásti
pozdější vývoj naší nové vlasti.
Když on sem přišel, žily tady kmeny
Indiánů. Kulturou nedotčeny
nedovedly se po evropsku chovat
a poněvadž je nešlo deportovat,
byly pouze zbaveny svého panství,
dílem pak obráceny na křesťanství
a nebo povražděny. A tak zbyli
jsme jenom my zde, Evropané bílí,
pod jejichž civilisací utěšeně
rozkvétá Amerika více méně.
Amerika jest zemí možností
a v řadě amerických zvláštností
jmenovati chci pro větší úplnost
železné mosty a českou svobodomyslnost,
k jichž vytvoření je potřebí dosti
důmyslu a též vypočítavosti.
Kdo přijede sem z Evropy,
ten ovšem stěží pochopí
podivnou tuto zemi svobody.
Mezi různými národy
žijí zde také krajané moji, Češi,
rozumný národ. Nejvíce při nich těší,
že nedbajíce zpátečnických hlasů
kráčejí vždycky s duchem času.
100
Mají své kavárny a bary,
své kostely i pivovary,
své věřící i atheisty,
své skandály i denní listy.
A všichni ti krajané v Americe naší
touží po nějakém Mesiáši,
jenž český živel zachrání a spasí.
Zatím jsou to vše jenom hlasy
na poušti, a jenom předchůdcové samí
razí zde cestu budoucímu muži,muži.
Ti neživí se sic jak Jan Křtitel kobylkami,
však chodí aspoň ve velbloudí kůži.“
Takovým způsobem vypravuji
své ženě a ji poučuji.
Obšírným takovým výkladem svojím
zvědavost její uspokojím,
ač vím, že za chvíli z nenadání
projeví nějaké jiné přání.
Tak onehdy na stěnu pokoje našeho
jsem pověsil portrét Tolstého.
Teď však na výslovnou žádost své ženy
sejmouti jsem ho musil s té stěny.
Resolutně mne k tomu vybídla.
Má strach, aby se na něm nezhlídla.
101