České vojsko
Na Veliký pátek při pašijí hlase
vždy prý jednou za rok Blaník otvírá se.
Stará kronika i báseň o tom píše,
ujařmený lid si o tom šeptá tiše:
„Už je Velký pátek, už nás na kříž bijí.bijí,
už nám kolem čela věnec z trní vijí.
Už nás bičovali, v bok nám vbodli kopí,
už Vlast, naši matku, v proudech krve topí.
Už nás Vídeň vraždí, zas nás v pouta jímá,
kde je naše vojsko, v Blaníku jež dřímá?
Kdo pomůže zemi, která k smrti sténá?
Kdy dub na Blaníku už se zazelená?“
Ticho ve vesnicích, ticho v celé zemi.
Zraky plny hněvu, ale rty jsou němy.
Trpí země česká, trpí po staletí.
Ale mezi lidem divná zpráva letí.
Divná zpráva letí, druh ji druhu sdílí,
rytíři že z hory dávno vyrazili.
Blaník otevřel se za měsíčné noci,
vojsko vyjelo ven, Čechám ku pomoci.
126
Šťastně uniklo svým nepřátelům, vrahům,
vítězně se vrátí k volným českým prahům.
Je to naše vojsko, z vyhnanců a zběhů,
ze všech světa konců, od všech moří břehů.
Prapor český zase nad hlavou jim vlaje,
svobodu s ním nesou do českého kraje.
Lid si o tom šeptá, hlavu k zemi kloní:
„Slyšíte už z dálky temný dusot koní?
Blaník už je prázdný! Vojsko ale žije,
nepřítele bije, za Čechy se bije!“
A lid, který mlčel, šeptá v rozechvění:
„Proroctví se plní, konec utrpení.“
V chalupách lid tajně sobě vypravuje:
Z Francie a z Ruska český vítr duje.
V Praze naslouchají v temné noční tiši.
Zdá se jim, že náhle v mlčení tom slyší,
v Karlově jak mostě nad vlnami řeky
Bruncvíkův meč hnul se, jenž tam zazděn věky.
127