XXXIV Ponurý byt, kde hořel tvůj smích,

František Zavřel

XXXIV
Ponurý byt, kde hořel tvůj smích,
Ponurý byt, kde hořel tvůj smích,
jak ztich! Tváří v tvář tmám a tmám uprostřed mučivých vzpomínek stojím sám. Stín rukou, které znám, se kolem mih’.