LXV Usedl jsem k tvému stolu,

František Zavřel

LXV
Usedl jsem k tvému stolu,
Usedl jsem k tvému stolu,
kde jsme sedávali spolu. Místo tebe divný host posadil se k němu, zvláštní dost.dost, ani dnešek, ani zítřek, minulost. Začal mluvit, rost’ a rost’. Jeho hlas byl plný bolu.