LXVIII Zmizelo navždy tvoje pousmání,

František Zavřel

Zmizelo navždy tvoje pousmání, tvůj smích, tvá něha. Nemůžeš chápat ani, jak se to mohlo stát. Není to zdání? Něco usmrtí a potom teprv raní? Hrozivé prapoznání z tvé smrti na mne šlehá!