LXVIII Zmizelo navždy tvoje pousmání,

František Zavřel

LXVIII
Zmizelo navždy tvoje pousmání,
Zmizelo navždy tvoje pousmání,
tvůj smích, tvá něha. Nemůžeš chápat ani, jak se to mohlo stát. Není to zdání? Něco usmrtí a potom teprv raní? Hrozivé prapoznání z tvé smrti na mne šlehá!