LXX Plna děsu, plna vzlyků

František Zavřel

Plna děsu, plna vzlyků půlnoc plane nade mnou od onoho okamžiku, zář tvých očí tajemnou co jsem ztratil. Navždy. Navždy. Tma. Kdo chce mi pomoci? Kdo ji zlomí? Bez moci, bez naděje pokus každý. Pohltiž mne, půlnoci!