LXX Plna děsu, plna vzlyků

František Zavřel

LXX
Plna děsu, plna vzlyků
Plna děsu, plna vzlyků
půlnoc plane nade mnou od onoho okamžiku, zář tvých očí tajemnou
co jsem ztratil. Navždy. Navždy. Tma. Kdo chce mi pomoci? Kdo ji zlomí? Bez moci, bez naděje pokus každý. Pohltiž mne, půlnoci!