LXXVIII Ó jak jsi milovala „svoje“ moře!

František Zavřel

LXXVIII
Ó jak jsi milovala „svoje“ moře!
Ó jak jsi milovala „svoje“ moře!
„Mořátko“ jsi je zvala. Ta tam byla Praha s úsměvem pokrytce a duší vraha, zmizela všechna strast a všechno hoře. Na Lidu sedala jsi, plna blaha, nad vln a zvuků, barev, rytmů tůní. Teď kolem tebe věčnost duní!
Mögen ihn die Götter strafen, wenn er ohne dich geniesst! Goethe