CXXXVIII Milada ve svém tichém hrobě

František Zavřel

CXXXVIII
Milada ve svém tichém hrobě Milada ve svém tichém hrobě
 jakoby náhle ožila, ke světlu vztáhla ruce obě a přivedla mne tiše k tobě, mou ruku do tvé vložila. Tak neduchově, hmotně, tělo spíš bylo to než pouhý duch. Něco se tehdy s námi dělo. Stalo se, co se státi mělo. Náhoda? Osud? Hříčka? Kruh?

Kniha Verše o lásce a smrti (1941)
Autor František Zavřel