XLV PŘEDTUCHA

František Zavřel

XLV
PŘEDTUCHA
Čekal jsem dychtivě ve Florencii na tvoji zprávu slíbenou. Hodiny prchají, den za dnem míjí poděšen svojí vlastní ozvěnou. Zmaten a zneklidněn jsem bloudil po ulicích pln obav neznámých jak bez ducha, na sochách, obrazech, zahradách zpívajících ležela hrozivá jakási předtucha. Tvůj dopis zastihl mne v Sieně, byl samý vtip a smích a jas. Předtucha byla klamná, nadšeně si ověřuji. Za rok zemřelas.

Kniha Pomník Miladě a Heleně (1940)
Autor František Zavřel