CXXXIV FAUST

František Zavřel

CXXXIV
FAUST

Já proklel boha. Démonem přemluven pil jsem z číše mladosti. Zhrdaje lidmi, kabbalou i zákonem tobě jsem zpíval chválu, radosti! Náhle jsi zmizela. Užaslý nad skonem milenky zalkal jsem. Smrt! Zděšeně patřím jí do tváře. Smrt! Utonem? táži se Satana. On mlčí. Na stěně obraz se objeví, pln krásy, nadlidský, jakoby uchopován vášní cyklonem. K mé otázce se směje cynicky. Kam mne vedeš? Dí suše: K Heleně!