XII. HROB ČÍSLO 423

František Zavřel

XII.
HROB ČÍSLO 423

Posupná záhada mne stále znovu přepadá jak orel kořist nicotnou. Hrob, který se propadá, nic nežli hlíny, štěrku hromada a pod ní tušíš nehmotnou, opuštěnou a samotnou duši? Sen? Tělo? Kdo to ví? Nejzastřenější tajemství! Rty šeptají jen: Milada. 130