Odchod.
Dívko, dívko! hodina mi bije,
doba temná mého odchodu;
těžce ňádra moje teskno kryje,
teskno odtud beru k průvodu.
Měj se dobře! Až se po okolí
zlatě rozevlaje šumný klas,
až ni jeho nebude již v poli:
pak tě spatřím, pak se sejdem zas.
Za rukojmí zanechávám tobě
svoji lásku – věř bezpečně jí!
důvěru v tě zůstavuji sobě,
s důvěrou pojím též naději.
Mysl má pevná-tě jako skála,
o nižto se vlna zlomuje;
dívko, dívko! budiž i ty stálá
v tom, co oko tvé mi slibuje!
Budiž stálá, když si tebe vnadně
pochlebenství za cíl vyvolí;
nalezneš sic lichotnější snadně –
srdcí upřímnějších nikoli!
130
Měj se dobře! Ve svém usouzení
nebe tvou i mou buď ochranou!
Jenom tělem budem rozloučeni,
duše věčně spolu ostanou.
131