Odchod.

Karel Jaromír Erben

Odchod.
Dívko, dívko! hodina mi bije, doba temná mého odchodu; těžce ňádra moje teskno kryje, teskno odtud beru k průvodu. Měj se dobře! Až se po okolí zlatě rozevlaje šumný klas, až ni jeho nebude již v poli: pak tě spatřím, pak se sejdem zas. Za rukojmí zanechávám tobě svoji lásku – věř bezpečně jí! důvěru v tě zůstavuji sobě, s důvěrou pojím též naději. Mysl má pevná-tě jako skála, o nižto se vlna zlomuje; dívko, dívko! budiž i ty stálá v tom, co oko tvé mi slibuje! Budiž stálá, když si tebe vnadně pochlebenství za cíl vyvolí; nalezneš sic lichotnější snadně – srdcí upřímnějších nikoli! 130 Měj se dobře! Ve svém usouzení nebe tvou i mou buď ochranou! Jenom tělem budem rozloučeni, duše věčně spolu ostanou. 131