Perlový vínek.

Perlový vínek. (Ku památce svatby stříbrné Jeho Veličenstva císaře Ferdinanda V., léta 1856.)
Jsou v světě perly: když kam jedna padne, ač maličká je jako drobný hrášek, záhubu nese, tráva pod ní vadne, a tvrdý kámen rozsype se v prášek. Nehledajíť jich v moři ve hlubokém: ale v nešťastném srdci se rodíce proudí se hojně zakaleným okem a zůstavují rozorané líce. Dosti těch perel ve světě je, dosti, neubýváť jich, ano spíš přibývá; a kde se skytnou, utíkají hosti, a mimojdoucí oči si zakrývá. – Jsou v světě perly: kdež jich jedna padne, kámen se pohne, dřevo k ní se skloní, tělo hynoucí ožive a zmladne a s nebes anděl sstoupí dolů pro ni. 133 Těch darmo hledáš v moři ve hlubokém: ve srdci vděčném časem se rodíce vstupují na svět blahojasným okem a vráskovité uhlazují líce. Vzácné to perly, po řídku jich nyní, co v světě sobství s lichotou se točí; bez srdce bývá vzaté dobrodiní a licoměrnost vhostila se v oči. Ó blaze jemu, komuž dáno bohem těch prvých perel toky staviti: však blaženější, blaženější mnohem, kdo druhých uměl sobě dobyti! * * *
Císařský Pane! Ejhle teď o Tvém o stříbrném plese perlový vínek Praha Tobě nese, perlový vínek, v dar to jediný: nejsou to perly srdce nešťastného, ale jsou perly srdce přešťastného, perly vděčnosti – slze chudiny! 134 Ó nechtěj, nechtěj pohrdnouti jimi! Však jsi je v srdce sám byl prvé nasil, ve srdce mnohá, ježto jsi byl spasil, a protož kanou zraky blaženými! Přijmiž ten vínek – ozdoba to skvělá, důstojná Tvého Císařského čela! 135